V roce 1987 převzali restaurátoři Josef Čoban a Olga Jeřábkova k opravě dva fragmenty nástěnných maleb kostela P. Marie v Olomouci – Bělidlech. Jsou to části pašijového cyklu, umístěné po stranách vítězného oblouku – Nesení kříže (220x230 cm) a Snímání s kříže (250x290 cm). Původní malby překrývaly poměrně rozsáhlé, i když nesouvislé vrstvy přemaleb. Restaurátor František Sysel s kolektivem provedl již předtím sondážní průzkum a odběr vzorků k vyhodnocení stratigrafie barevných a podkladových vrstev. Oba fragmenty byly objeveny při průzkumu ak. mal. F. Sysla a historika umění Milana Tognera v roce 1983 1.

V roce 1987 překrývaly lokální přemalby větší část původní malby výjevu Nesení kříže a horní třetinu výjevu Snímání s kříže s oblohou a krajinou na pozadí. Přemalby byly dvojího druhu v jedné časové vrstvě. Jedny s přebytkem běloby, robustní od 0,08 do 0,1 mm obsahovaly v modrých tónech zrna modrého smaltu. Na fotografiích UV luminiscence září světle. Přemalby druhého typu, s malým obsahem běloby nebo bez ní, ale s přebytkem olejového pojidla, byly ztmavlé a lazurní. Přemalby dobře lpěly na originále i na obnažených vrstvách omítky. S ohledem na jejich rozpustnost lze předpokládat, že pocházejí z doby manýristické úpravy interiéru kostela okolo roku 1653.



Olomouc – Bělidla, kostel Neposkvrněného početí P. Marie. Pašijový výjev »Nesení kříže«, detail po restaurování.
Detail téhož obrazu v bočním rasantním osvětlení.




Barevný detail téže scény


Původní křehká malba má poměrně dobrou soudržnost s omítkovými vrstvami. Během snímání přemaleb však bylo nutné lokálně fixovat uvolněné šupiny barevných vrstev, které se oddělily vlivem působení povrchového napětí silných vrstev přemaleb, a to především v místech zmnožení a překřížení linií rozkresby, provedené patrně lampovou černí (síla vrstvy od 0,003 do 0,021 mm). Výsledky průzkumu techniky maleb lze shrnout takto:

1. Zdivo je smíšené z lomového kamene a pálených cihel. Kámen, pravděpodobně znělec, je místy povrchově zvětralý, což je jednou z možných příčin oddělování omítkových vrstev. Vítězný oblouk je sestaven z rozdílně velkých bloků hrubozrnného pískovce šedé barvy. Zdící malta je málo pojena vápnem, sypká, hnědé barvy.

2. Omítky pašijových výjevů byly naneseny v jedné vrstvě (největší zjištěná síla je cca 4 cm), jež sleduje nepravidelně zvlněné zdivo. Byly umístěny do přesně vysekaných pásů širokých 220 cm a 250 cm ve výšce 360 cm od podlahy. Obsahují velké množství vápna (asi 1:1) a mají velmi dobrou soudržnost. Povrchovou vrstvičku tvoří mramorová moučka s přebytkem vápna, utažená oblými kovovými hladítky, jejichž stopy jsou dobře patrné v bočním rasantním osvětlení. Vrstvy omítek se ztenčují směrem k hornímu a spodnímu okraji výjevů a u vítězného oblouku. Na jeho vazných bocích jsou omítkové vrstvy nahrazeny olejovou imprimitúrou s miniem na výjevu Nesení kříže a s bělobou na výjevu Snímání s kříže (síla nátěru 0,03 mm i více).

Zkoušky na bílkoviny byly negativní, na olej pozitivní. Malba s  imprimiturou sleduje hrubé struktury kamenů i původní spárování mezi jednotlivými bloky. Barevné vrstvy i s podkladem jsou zde destruované charakteristickými sítovitými krakely s miskovitě vyvstalými okraji. Je to běžná dobová úprava kamene pro nástěnnou malbu 2.

Nečetné vertikální a diagonální praskliny v omítkách jsou dlouhé a nepravidelně větvené, zalité barevnými vrstvami – tedy časného původu, vzniklé při vysychání a tuhnutí silné a příliš pojené omítky.



Kristus a sv. Veronika – detail pašijové scény »Nesení kříže«


Omítky nad podlahou lodi, dosahující ke spodním okrajům pašijových výjevů, jsou nepochybně nejstarší v interiéru lodi, ještě z doby svěcení kostela v roce 1468. Při snímání přemaleb byly na nich nalezeny zbytky konsekračnich křížů, malovaných barvou caput mortuum do vlhké omítky. Jejich obrysy jsou také vyryté ve vlhkých omítkách, které byly nanášeny odspodu v horizontálních pásech. První pás je ukončen ve výši 320 cm nad úrovní podlahy. Při odstraňování nepůvodních vápenných nátěrů na levé straně vítězného oblouku byl ve výši cca 1 metru nad podlahou odkryt fragment nápisu IHS (malá písmena, písmeno h s příčným břevnem).
.

Nápis je také vykrytý ve vlhkých omítkách. Výška písmen byla cca 30 cm. Omítky nalevo od nápisu byly znečištěny uhlíkovými depozity a voskem svíček. Jednoduchý malovaný dřevěný rám s černým lemováním a pod ní stylizovanou konzolou liliového typu je namalovaný na první vápenné líčce secco stejně jako modré pozadí jeho výplně, která se dochovala pouze ve fragmentu.

Při snímání přemaleb a nátěrů na pravé straně vítězného oblouku nad fragmentem pašijového výjevu Snímání s kříže bylo lokalizováno místo napojení omítek tohoto výjevu na starší omítky s vápennou líčkou a původním šedivým nátěrem. Tyto omítky s vápennou líčkou jsou podkladem malby rozměrného obrazu Panny Marie Růžencové z roku 1500, což upřesňuje, že oba pašijové výjevy vznikly až po tomto roce.

3. Izolace na omítkách. Povrch utažených omítek z mramorové moučky a přebytku vápna byl přetřen lazurní izolační olejovou vrstvou, která je dobře patrná při pozorování v UV luminiscenci na příčných mikrořezech barevnými a podkladovými vrstvami.

4. Rozkresba. Podle mikrořezů a podle obnažené rozkresby na výjevu Snímání s kříže se domníváme, že je provedena až na izolovaném povrchu suchých omítek. Byla kreslena kulatým vlasovým štětcem zředěnou černou barvou (patrně lampová čerň, síla vrstvy 0,003-0,021 mm). Rozkresba je nasazena jistě, i když poněkud schematicky, a vlastní malba ji minimálně koriguje. V intaktní malbě se prakticky neuplatňuje, neprosvítá.

5. Barevné vrstvy jsou pojené olejem (zkoušky na bílkovinu byly negativní). Malba je tedy provedena na suchých omítkách s olejovou izolací vrstvenou technikou deskových maleb – na základní tóny o síle 0,06-0,1 mm byly důsledně naneseny jedna až tři vrstvy lazur. Inkarnáty byly modelovány hnědými tóny (umbra přírodní) a dokončovány směsí okrů, rumělky, uhlové černi, červeného organického laku v přebytku olovnaté běli. Výrazně plasticky jsou nanesena největší světla na trubce biřice, květinách v popředí, na pochvě meče biřice a na draperiích (Nesení kříže). Jedná se pravděpodobně o olovnatociničitou žluť (lead-tin yellow). Krakely v barevných vrstvách jsou velmi drobné, stejnoměrně litované, plasticky se neuplatňují. V barevných nánosech s přebytkem běloby a žlutí jsou dobře patrné tahy štětce.



Pašijový výjev »Snímání s kříže« po pravé straně vítězného oblouku, detail po opravě; v porušených partiích je čitelná podkresba


Použité pigmenty:

inkarnát Krista – olovnatá běloba, směs okrů, rumělky, uhlové černi a Uměného organického laku
žluté draperie – pravděpodobně olovnatociničitá žluť
červené draperie – červený organický lak, minium
modrá obloha – azurit, uhlová čerň
fialová draperie, plášť Krista – olovnatá běloba, červený organický lak, uhlová čerň, fialovápravděpodobně smalt, fialový kobalt
zelené stromy – olovnatá běloba, minium, azurit, žlutý okr, mědnatá zeleň

6. Ztmavlé závěrečé laky jsou podle výsledků chemické mikroanalýzy olejové s příměsí prozatím neidentifikované pryskyřice. Byly naneseny na celých plochách malby, na zelených draperiích, v terénu a květinách opakovaně. Olejová izolace, pojidla barevných, lazurních i lakových vrstev dokládají, že způsob malby je odvozen z techniky nizozemské deskové malby 15. století, v době vzniku pašijových výjevů již běžné užívané i v jižním Německu 3. Stejně neobvyklé v nástěnné malbě z doby těsně po roce 1500 u nás je použití fialového kobaltového smaltu.


  autor
ak. mal. Josef Čoban, ak. mal. Olga Jeřábková, AHVT B 004



Mikroskopické řezy barevnými vrstvami obrazu »Nesení kříže«


žlutá drapérie
3. dvě vrstvy manýristické přemalby 0,07-0,184 mm
2. tenká vrstva nečistoty 0,005 mrn
1 B původní lazurní vrstva žlutá 0,035 mm
pravědpodobně olovnatocíničitá žluť
1A původní spodní vrstva s červenými zrny
0,087-0,228
0 vrstva podkladu – omítka s tenkou vrstvou
olejové izolace

zelená suknice
2B lokální červená přemalba ze 17. stol., třásně, 0,105 mm
2A přemalba 17. stol., podmalba 0,087 mm
1D původní laková vrstva 0,016 mm
1C původní lazura tmavozelená 0,074 mm
1B původní barevná vrstva, výrazně zelená 0,017 mm
1B původní barevná vrstva hnědozelená 0,043 mm
1A černá podkresba 0,018mm

zelené pozadí za hlavou ženy
3B přemalba 17. století, 0,097 mm
3 A podklad ze 17. století, 0,085 mm
2 vrstva povrchových nečistot a laku, 0,019 mm
1C původní lazura, světlezelená 0,087 mm
1 B původní podmalba bílá 0,075 mm
1A červený olejový podklad 0,030 mm (minium, pojidlo podkladu i barevných vrstev olejové)
0 vrstva podkladu – omítky
0 starší vrstva omítky z doby kolem r. 1464




1 F. Sysel – M. Togner, Restaurátorský a uměleckohistorický průzkum interiérových stěn kostela Neposkvrněného početí P. Maric v Olomouci, Okresní archiv v Olomouci 1983, str. 78-95.

2 Josef Krása – Jiří Josefík, Nové poznatky u průzkumu barevných vrstev některých obrazů v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, Památková péče 1968, str. 17 a 18: »...Olejová imprimitura v době Mistra litoměřického oltáře nebyla asi malířům v nástěnných malbách cizí...«

3 P. Reclam Jr., Farbmittel, Buchmalerci, Tafel-und Leinwandtmalerei 1984, Stuttgart, str. 91-95 Nizozemská olejomalba 15. století.